Historie

Frenštát pod Radhoštěm je situován na úpatí pohoří Beskydy s památnou horou Radhošť. Pro nedostatek písemných dokladů je složité určit, jak staré město je a kdo byl jeho zakladatelem. Předpokládá se, že bylo osídleno mezi léty 1293 - 1316. Vznik a rozvoj města byl zpočátku svázán se šostýnským panstvím, později pak s panstvím hukvaldským olomouckého biskupství. První pramenný doklad s výpovědní hodnotou připomíná existenci města až k roku 1382. Od 16. století nabývá město na důležitosti svým obchodem a trhy. V roce 1626 bylo vypáleno, roku 1646 obsazeno Švédy. Frenšátu pod Radhoštěm byl přiznán titul města v r. 1781. Krize v 19. století má za příčinu početné vystěhovalectví do Ameriky. Významné období pro život města nastává od druhé poloviny 19. století. Vytváří se městská samospráva, od roku 1850 je volen městský úřad se starostou. Pro průmyslový rozvoj měla velký význam výstavba silnic a železnice v r. 1888. K dalším důležitým institucím se řadí: Střelecký spolek (1835), ochotnické divadlo (1836), chlapecká škola (1876), radnice (1890), sokolovna (1906), Spořitelna (1931), kino (1932) a hlavně první český turistický klub v bývalé Rakousko-Uherské Monarchii Pohorská Jednota Radhošť z r. 1884. Město bylo samozřejmě zasaženo i útrapami 2. světové války. Osvobozeno bylo 6. května 1945 sovětským poručíkem Sergejem Rožkovem. V současnosti zabírá Frenštát pod Radhoštěm rozlohu 11 km², průměrná nadmořská výška je 400 m a žije zde 11,500 obyvatel. V blízkých horách jsou lyžařská centra na Pustevnách a Radhošti. Ve městě samotném lze navštívit také jezdecký areál, tenisové kurty, fotbalový stadion, skokanské můstky, venkovní kluziště, krytý bazén a úžasné nově postavené koupaliště s tobogánem. Ve městě žili nebo stále žijí někteří slavní občané. Jedná se např. o tyto grafiky: Jan Knebl, Břetislav Bartoš, Antonín Strnadel; spisovatelé František Horečka, Bohumír Strnadel - Četyna; sochař Albín Polášek a sportovci: skokan na lyžích a první český zimní olympijský vítěz Jiří Raška, mistři světa ve skocích na lyžích Jiří Parma a Jaroslav Sakala či 6-ti násobný vítěz Rallye Paris-Dakar Karel Loprais.

Památky

Kostel sv. Martina, tzv. "farní" či "dolní", je postaven na místě staršího, po požáru města v r.1661. Boční kaple sv.Barbory a sv. Jana Nepomuckého byly postaveny v r. 1740. Vystaven obraz A. Libschera Valašská madona.

Kostel sv. Jana Křtitele, tzv. "horní", pozdně gotická stavba z r. 1634, pozdějšími stavebními zásahy doznala značných změn. Barokní kamenný krucifix u kostela postaven v r. 1753, lípy vysázeny v r. 1862, architektura zdi s křížovou cestou zbořena v r. 1975. Vystavena plastika Utrpení sochaře A. Poláška z r. 1947

Sloup P.Marie z r. 1686. Ranně barokní pískovcová socha je situována do dolní části náměstí.

Socha sv. Floriána je datována r. 1773, vznik plastiky sv. Jana Nepomuckého se uvádí k r. 1719. Obě pískovcové barokní sochy jsou instalovány v horní části náměstí.

Vznik kašny se sochou Neptuna (frenštátského Jonáše) je spojen s budováním městského vodovodu v r. 1840. Spolu se skupinou lípa lípou Svobody  z r.1918 dotváří historické jádro města. V r. 1982 originál plastiky nahražen kopií.

Náměstí, měšťanské domy v místě původní středověké zástavby, stavby ze 17., 18. a 19. století s více či méně zachovanými interiéry a fasádami. Na jihozápadní straně dochováno podloubí i s historickou dlažbou z oblázků.

Radnice, novoromantická budova předána k užívání v r.1891 a postavena na místě v r.1796 vystavěného obchodního domu. Na fasádě pískovcový znak města sv. Martin a reliéfní portréty J.A. Komenského, J. Jungmana, Fr. Palackého a  B.Jablonského. V interiéru reliéfní alegorie Spořivost sochaře Jana Knebla.

Budova školy z roku 1876, původně chlapecká měšťanská škola, druhá česká škola na Moravě. Při vstupu pamětní desky spisovatele Karla Kálala a obětí II.světové války z řad učitelů Alfréda Havleny, Viléma Hurta a Karla Rašky.

Stará Vlčina, rázovitá hospoda zbudovaná městem ze zemědělské usedlosti v r. 1905, oblíbené výletní místo.

Hotel Vlčina, komfortní hotel, zbudovaný městem a předán veřejnosti v r. 1946. V interiéru jídelny a vinárny rozměrné fresky A. Strnadela - Valašský soud, Zbojnický tanec, Ondráš a Juráš, Valašský tanec a v salonku freska E. Miléna - Tři řeky.